7 komentářů u “O velikosti našich problémů”

  1. Adam Gajdečka napsal:

    Když nedokážeš uskutečnit svou vizi, je to problém. Pro mě by to byl v případě, že bych neuměl programovat. A vtipné je, že jsem se naučil pořádně programovat za poslední rok a půl. Není to nemožné, stačí uvěřit a chtít.

    Programování se pořád opakuje, ten kód je pořád stejný. Lze se to naučit. 🙂

  2. Adam Gajdečka napsal:

    A obecně ty problémy, které řeším dnes, by před rokem pro mě byly nepředstavitelné. Dnes provozuji nejprogresivnější affiliate software v ČR a to jsem si neuměl před rokem představit, že to bude tak rychle. Můj odhad byl, že než to spustím, tak bude trvat 2 roky a další 2 to budu propagovat a dostávat mezi lidi.

    Aktuálně aplikace stojí pevně na zemi a již jsem v té druhé fázi, která měla přijít až za rok. Dnes pro mě není problém vytvářet komplexní a složité aplikace. Dokonce během 5 dní jsem byl schopen naprogramovat Android aplikaci pro affiliate partnery a to jsem nikdy na android neprogramoval 😀

  3. Honza Markovič napsal:

    Chlapi, souhlasím s váma oběma. Ano, je to možné. Všechno je vlastně možné. Jak včera opět připomněl Andy u Jirky Mazura, je to jen v naší hlavě.
    Kupříkladu já jsem taky kdysi programoval v C-ku. Ale když pominul důvod, kvůli kterému jsem to dělal, začal jsem (já hlupák), jako absolvent ASŘ na SF VŠST v Liberci, dělat něco jiného, a už nikdy jsem se k tomu nevrátil. Škoda…
    Až 30 let poté si začínám uvědomovat dvě věci – vždy mne bavily věci, které jsou ze své podstaty nevýdělečné (teologie, historie, biblické jazyky, astronomie atd.). To je jeden můj problém, který se snažím – Maigiho slovníkem – aktuálně přerůst. 🙂
    Dále, že mne ani naposlouchané osobnostní kurzy různých info-marketérů za několik let, nedokázaly dostat z pozice, když mi něco nefunguje, tak rovnou přecházím na něco jiného, kde je (taky) potenciál, i když dnes už poněkud uváženěji. Takže jsem skutečně furt na začátku, a nic pořádně. S tím souvisí to, že jako intelektuál nejspíš nikdy nebudu dobrý obchodník. Což je taky skvělé zjištění po sedmi letech obchodničení, no ne…? 😀
    Tenhle „chutný mix“ však ze mne ve finále činí totální lamu, která vlastně v životě ničeho nedosáhla, krom toho, že se od r. 2002 živím technickými překlady. Vzhledem k průběžné cenové válce na tomto poli, to samo o sobě žel nestačí na uživení. Navíc dalších dvou kolegů, kteří zachraňují situaci, když je nával – nebo spíš býval, v dobách, kdy jsme měli všichni tři práce nad hlavu… :-/
    Proč to tak rozvláčně píšu?
    Chci tím říct, že každý vidí své problémy dle jeho aktuálního stavu, a je opravdu dobré se alespoň občas vědomě postavit NAD tu rovinu, a podívat se na věc z jiného úhlu, resp. z nadhledu.
    A druhá věc, která s tím úzce souvisí je ta, že jako lidé máme všichni tendenci dlouhodobé úkoly vidět snáze splnitelné (a to někdy až neuvěřitelně přehnaně!), kdežto ty krátkodobé naopak hůře (rovněž přehnaně). Průměr je cca pravda. I to je dobré si stále uvědomovat, a přizpůsobit věc realitě, jakkoliv se nám to na první dobrou nezdá.

  4. Tom napsal:

    Ten závěr je docela dobrý. Já si vždycky říkám, že když to zvládnou jiní, dám to taky. A docela to funguje …

  5. Jan Pokorný napsal:

    Článek se mi líbí, jen ten závěr se mi úplně nezdá. Spíše si říkám, jak si ti lidé schválně sami vytvářejí problémy a nemuseli by.
    Proč když bych si zajistil příjem, který mi stačí na vše co potřebuji, měl bych dále chtít růst, hledat nové, větší problémy?
    Pro někoho může být cílem spokojenost. Tu najde a dále růst nepotřebuje.
    Ale chápu co tím myslíš, asi ani já tu spokojenost ve stagnaci najít neumím.

    Adam Gajdečka: tak to jsem na tu progresi zvědavý. Zajímalo by mě, za jak dlouho si budeme říkat: Co to bylo ten Afilbox? To bylo před tím než přišel Adam. 😀

    1. Maigi napsal:

      Nemám nic proti lidem, kteří si najdou svou velikost a zůstanou na ní. Naopak jsou mi malé firmy velmi sympatické. To ale neznamená, že člověk přestane růst. Že se přestane rozvíjet. Jsme jako kytka. Buď rosteme nebo uvadáme. Pokud se zastavíme v seberozvoji a hledání nových výzev, začneme okamžitě „uvadat“. Věřím, že to je cesta k velmi rychlému stárnutí a k nemocem. Ať klidně někdo má jen jedno malé květinářství. To je skvělé a za mně obdivuhodné. Ať se ale nikdy nepřestane snažit o co nejlepší spokojenost zákazníků a podobně. Jakmile by se z toho stala rutina, která prostě stačí, kde si odmakáme pár hodin stejných jako včera, přestaneme se těšit. Přestane nás to bavit, přestaneme se snažit. Zákazníci to poznají a půjde to do kopru. Buď zkrátka rosteme a nebo uvadáme. Nic mezi tím. V přírodě nic jako status quo není. Všechno je v nějakém procesu rozvoje nebo úpadku.

  6. Adam Gajdečka napsal:

    Jan Pokorný: To záleží, jak k tomu budou přistupovat eshopy a manažeři kampaní. Čím více mám dat a reálného provozu, tím se to rychleji posouvá. Okamžitě mám feedback a jsem schopný na to reagovat i v rámci desítek minut.

    Zrovna byl problém v tom, že partneři potřebovali mít dlouhý kanál a bylo tam omezení, tak jsem to do půl hodiny změnil. 🙂

Díky za váš čas.

Pokud vás zaujalo, co píšu, sledujte mě na Twitteru, nebo na Instagramu.