Náhledový obrázek článku O velikosti našich problémů
4 min čtení 29.11.2018 v kategorii Cíle & produktivita

O velikosti našich problémů

Na E-commerce večeru, o kterém jsem se zmiňoval v newsletteru, jsem měl zajímavou diskuzi o velikosti našich problémů. Vysvětloval jsem svůj pohled, který teď vysvětlím i vám.

Problémy nemají velikost, dokud nejsou srovnávány

Problémy nejsou velké ani malé. To my. Ve srovnání s nimi.

Srovnatelné problémy

Některé problémy jsou pro mě snadné a pro někoho jiného mohou být obtížné. U jiných problémů je to naopak. Co je pro mě snadné? To, co jsem dělal mockrát. Třeba web. Byl den, kdy jsem stavěl web poprvé. Už si to ani nepamatuju. Dělal jsem jich určitě přes stovku.

Pak jsou tu věci, které jsem dělal jednou. Jednou, abych zůstal v tématu svého oboru, jsem si vyrobil z HTML šablony WordPress šablonu. Vím, že bych to dokázal udělat podruhé u nějaké jiné. Chvilku bych se do toho dostával, ale zvládl bych to. Jakmile bych měl za sebou 3-5 takových úkolů, stal by se z toho malý problém. Malé ani velké problémy ale nejsou. Takže by se stalo spíš to, že bych ten problém přerostl. V porovnání s ním bych byl větší, protože jsem ho zvládl už několikrát.

No a nakonec jsou tu věci, které jsem nedělal nikdy. Nikdy jsem sám nenaprogramoval funkční aplikaci. Zkoušel jsem napsat prapůvodní verzi Bankonauta, ale nepodařilo se mi to. To, co jsem napsal, stálo za prd. Jsem menší, než tenhle problém. Asi bych se to naučil, ale raději se zaměřím jinam.

Dětské problémy

Když jsme byli děti, bylo to z dnešního pohledu bezstarostné, že? Kolikrát jste si řekli, co jsme tehdy řešili za banality? Co byste dali za to, řešit dnes jen takové malichernosti… Jenže tehdy nešlo o malichernosti. Tehdy pro nás znamenaly konec světa problémy v žákovské knížce. Brali jsme je velmi vážně. Měnili nám zásadně kvalitu života tehdejší přítomnosti.

dětské problémy

Dnes je to jinak, ale v zásadě stejně. Máme v porovnání s dětstvím náročnější problémy a starosti. Jenže v porovnání s dětstím. Nebo v porovnání s naší situací. S námi. Pro někoho mohou být dětské problémy ty naše dospělácké. Pro toho, kdo je přerostl a dostal se dál.

Extrémní problémy

Abych zůstal u toho přirovnání, některé problémy jsou větší než já, třeba to programování. Ale protože jsem si to zkusil, tak alespoň dohlédnu, jak velký problém to pro mě je. Na závěr jsou tu ale problémy takové velikosti, na které ze svého místa ani nedohlédnu.

dospělé problémy

Na světě jsou lidé, kteří organizují stavbu gigantické výletní lodi. Nebo organizují stavbu mrakodrapu uprostřed zástavby jiných mrakodrapů a s povolením od města uzavřít ulici pouze jednu půlhodinu denně pro dodavatele materiálu. To je něco, co bych nejen nezvládl. Ani bych nevěděl, jak se o to pokusit. Oproti tomuhle problému jsem já suverénně mnohem, mnohem menší.

Jak se posunout o level výš

Určitě také znáte ve svém okolí lidi, kteří po dosažení nějaké částky výdělku neví, co dál. Vyřeší si svou osobní spotřebu a ztrácí jakoukoliv další motivaci. Možná jste to dokonce vy. Dalším krokem by měl být váš osobnostní růst směrem k dalším, pro vás v tu chvíli větším, problémům. Přerůst je a dostat se na další level. Začít řešit komplexnější a složitější otázky.

Jak to udělat? Jednoduše si ukousněte větší sousto a rozložte ho na drobné kroky. Nikdo se nerodí vzdělaný a zkušený. Jestli chcete zjistit, jak se stát astronautem, začněte to zjišťovat.

Tohle už jsem tu zmiňoval, ale zopakuju to. Strašně se mi líbil film Marťan. Hlavní hrdina se dostane do pořádného maléru, když mu odletí posádka, která ho má za mrtvého. Zůstane sám na Marsu. Aby se zachránil, musí o sobě nějak dát vědět. Musí vyřešit komunikaci s NASA. Dát vědět, že žije, aby mohli poslat pomoc. Nejbližší případná pomoc ale vzhledem ke vzdálenosti přiletí za moc dlouho. Do té doby mu dojdou zásoby. To je druhý oříšek.

Celkem často si opakuju jeho větu:

„Prostě řešíte jeden problém za druhým, a pokud jich vyřešíte dost, dostanete se domů.“

Stáhni si E-Book Affilák zdarma
(dřív jsem ho úspěšně prodával za 699 Kč)

E-Book Affilák

Své zkušenosti s affiliate marketingem jsem se pokusil shrnout v jediném E-Booku. Popisuji v něm, jak může začátečník vyrůst ve výdělcích dost na to, aby se affilem mohl živit. Jak se stát affilákem na plný úvazek?




7 komentářů u “O velikosti našich problémů”

  1. Adam Gajdečka napsal:

    Když nedokážeš uskutečnit svou vizi, je to problém. Pro mě by to byl v případě, že bych neuměl programovat. A vtipné je, že jsem se naučil pořádně programovat za poslední rok a půl. Není to nemožné, stačí uvěřit a chtít.

    Programování se pořád opakuje, ten kód je pořád stejný. Lze se to naučit. 🙂

  2. Adam Gajdečka napsal:

    A obecně ty problémy, které řeším dnes, by před rokem pro mě byly nepředstavitelné. Dnes provozuji nejprogresivnější affiliate software v ČR a to jsem si neuměl před rokem představit, že to bude tak rychle. Můj odhad byl, že než to spustím, tak bude trvat 2 roky a další 2 to budu propagovat a dostávat mezi lidi.

    Aktuálně aplikace stojí pevně na zemi a již jsem v té druhé fázi, která měla přijít až za rok. Dnes pro mě není problém vytvářet komplexní a složité aplikace. Dokonce během 5 dní jsem byl schopen naprogramovat Android aplikaci pro affiliate partnery a to jsem nikdy na android neprogramoval 😀

  3. Honza Markovič napsal:

    Chlapi, souhlasím s váma oběma. Ano, je to možné. Všechno je vlastně možné. Jak včera opět připomněl Andy u Jirky Mazura, je to jen v naší hlavě.
    Kupříkladu já jsem taky kdysi programoval v C-ku. Ale když pominul důvod, kvůli kterému jsem to dělal, začal jsem (já hlupák), jako absolvent ASŘ na SF VŠST v Liberci, dělat něco jiného, a už nikdy jsem se k tomu nevrátil. Škoda…
    Až 30 let poté si začínám uvědomovat dvě věci – vždy mne bavily věci, které jsou ze své podstaty nevýdělečné (teologie, historie, biblické jazyky, astronomie atd.). To je jeden můj problém, který se snažím – Maigiho slovníkem – aktuálně přerůst. 🙂
    Dále, že mne ani naposlouchané osobnostní kurzy různých info-marketérů za několik let, nedokázaly dostat z pozice, když mi něco nefunguje, tak rovnou přecházím na něco jiného, kde je (taky) potenciál, i když dnes už poněkud uváženěji. Takže jsem skutečně furt na začátku, a nic pořádně. S tím souvisí to, že jako intelektuál nejspíš nikdy nebudu dobrý obchodník. Což je taky skvělé zjištění po sedmi letech obchodničení, no ne…? 😀
    Tenhle „chutný mix“ však ze mne ve finále činí totální lamu, která vlastně v životě ničeho nedosáhla, krom toho, že se od r. 2002 živím technickými překlady. Vzhledem k průběžné cenové válce na tomto poli, to samo o sobě žel nestačí na uživení. Navíc dalších dvou kolegů, kteří zachraňují situaci, když je nával – nebo spíš býval, v dobách, kdy jsme měli všichni tři práce nad hlavu… :-/
    Proč to tak rozvláčně píšu?
    Chci tím říct, že každý vidí své problémy dle jeho aktuálního stavu, a je opravdu dobré se alespoň občas vědomě postavit NAD tu rovinu, a podívat se na věc z jiného úhlu, resp. z nadhledu.
    A druhá věc, která s tím úzce souvisí je ta, že jako lidé máme všichni tendenci dlouhodobé úkoly vidět snáze splnitelné (a to někdy až neuvěřitelně přehnaně!), kdežto ty krátkodobé naopak hůře (rovněž přehnaně). Průměr je cca pravda. I to je dobré si stále uvědomovat, a přizpůsobit věc realitě, jakkoliv se nám to na první dobrou nezdá.

  4. Tom napsal:

    Ten závěr je docela dobrý. Já si vždycky říkám, že když to zvládnou jiní, dám to taky. A docela to funguje …

  5. Jan Pokorný napsal:

    Článek se mi líbí, jen ten závěr se mi úplně nezdá. Spíše si říkám, jak si ti lidé schválně sami vytvářejí problémy a nemuseli by.
    Proč když bych si zajistil příjem, který mi stačí na vše co potřebuji, měl bych dále chtít růst, hledat nové, větší problémy?
    Pro někoho může být cílem spokojenost. Tu najde a dále růst nepotřebuje.
    Ale chápu co tím myslíš, asi ani já tu spokojenost ve stagnaci najít neumím.

    Adam Gajdečka: tak to jsem na tu progresi zvědavý. Zajímalo by mě, za jak dlouho si budeme říkat: Co to bylo ten Afilbox? To bylo před tím než přišel Adam. 😀

    1. Maigi napsal:

      Nemám nic proti lidem, kteří si najdou svou velikost a zůstanou na ní. Naopak jsou mi malé firmy velmi sympatické. To ale neznamená, že člověk přestane růst. Že se přestane rozvíjet. Jsme jako kytka. Buď rosteme nebo uvadáme. Pokud se zastavíme v seberozvoji a hledání nových výzev, začneme okamžitě „uvadat“. Věřím, že to je cesta k velmi rychlému stárnutí a k nemocem. Ať klidně někdo má jen jedno malé květinářství. To je skvělé a za mně obdivuhodné. Ať se ale nikdy nepřestane snažit o co nejlepší spokojenost zákazníků a podobně. Jakmile by se z toho stala rutina, která prostě stačí, kde si odmakáme pár hodin stejných jako včera, přestaneme se těšit. Přestane nás to bavit, přestaneme se snažit. Zákazníci to poznají a půjde to do kopru. Buď zkrátka rosteme a nebo uvadáme. Nic mezi tím. V přírodě nic jako status quo není. Všechno je v nějakém procesu rozvoje nebo úpadku.

  6. Adam Gajdečka napsal:

    Jan Pokorný: To záleží, jak k tomu budou přistupovat eshopy a manažeři kampaní. Čím více mám dat a reálného provozu, tím se to rychleji posouvá. Okamžitě mám feedback a jsem schopný na to reagovat i v rámci desítek minut.

    Zrovna byl problém v tom, že partneři potřebovali mít dlouhý kanál a bylo tam omezení, tak jsem to do půl hodiny změnil. 🙂