Soft skills: Produktivita

Soft skills: Produktivita

Reading Time: 4 minutes

Jako affilák na volné noze se samozřejmě zajímám o oblast produktivity práce a vyrovnaného života, který si člověk utvoří vlastním přičiněním. Vyzkoušel jsem toho už hodně. Nejsem ale fanoušek produktivity pro produktivitu – různé systémy, se kterými je víc práce s obsluhou než s jejich plněním. Mé minimalistické já se snaží najít to jádro, které funguje a na vše ostatní se vykašlat.

Také nevěřím na superproduktivní lidi, kteří si nedovolí ani na chvíli zastavit. Věřím, že člověk, který se klidně na celý týden odprostí od plnění úkolů a zaměří se na promyšlení situace, dosáhne mnohem lepších výsledků mnohem rychleji díky chytřejším krokům.

Rád bych se s vámi proto dnes podělil o způsob práce, díky kterému aktuálně zažívám nejproduktivnější období vůbec.

Na úvod několik bodů, které jsem ve svém hledání vypozoroval:

• Necítím se šťastný, když dokončím jakýkoliv úkol. Mám chvilku radost, ale pak si stanovím další a frustrace z jeho nedosažení může pokračovat. Něco takového popisuje i knížka Konec prokrastinace.
• Necítím se šťastný ani pokud dělám na něčem, co mě obvykle baví s pocitem, že bych to navíc i udělat měl.
• Necítím se šťastný, když si stanovím úkol a pak ho plním jen proto, že jsem si ho stanovil. Prokrastinuju, protože se mi příčí už samo o sobě to, že něco „musím“.
• Jediné, co mě dělá šťastným v pracovní oblasti, je plnění úkolů, o kterých vím přesně, že mě dovedou tam, kam chci. O ten cíl ani tak nejde. Jde o to, že se moje hlava cítí klidná kvůli smysluplnosti činnosti. Jakmile úkol nemá jasné místo v konkrétním plánu, nebo jen v obecném, nebude se mi do něj chtít. Ze stejného důvodu složíte nábytek – ani ne tak kvůli hotovému dílu, ale protože jeho sestavení dává jasný smysl. Proto taky od práce neodbíháte a neflákáte to, pokud vás nezastaví kručení v břiše nebo potřeba jít na záchod.

Pirátská mapa

Věc, kterou jsem si vzal z různých systémů, a která výborně funguje, je rozsekání projektů na maličké zvládnutelné úkoly. Tohle umí kdejaký úkolníček – projekty, podprojekty, úkoly, jejich checklisty… V téhle fázi se ale ztratím a opět se mi zmizí smysluplnost a cesta k cíli. Z úkolu se stane jeden z mnoha v seznamu seznamů a já nemám žádnou energii k jeho plnění. Uvědomil jsem si, že jako člověk, který má problémy s pamětí, potřebuji plán, potřebuji mapu, na kterou se budu spoléhat. Mapu, u které okamžitě uvidím, kolik cesty mě čeká, kolik jsem urazil a kde přesně jsem.

Po chvilce čmárání jsem pochopil, že se takhle dá skvěle ohnout myšlenková mapa, ke které je navíc nespočet aplikací. Vymyslel jsem si tahle pravidla:

Základní kámen (myšlenkové mapy ho mají ve středu) bude váš aktuální úkol číslo jedna. Top projekt, který jste si dali jako předsevzetí. Projekt, který řeší většinu vašich starostí. V téhle fázi může vypadat jako neuchopitelný sen. Od něj budeme větvit podúkoly, které k němu vedou. Rozsekáme je až na maličké krůčky. Nikdo si totiž nevyhrne rukávy a nepůjde splnit cíl typu „doletět na Měsíc“. Každý si ale může splnit úkol typu „vygooglit zdravotní podmínky přijetí k astronautickému výcviku“. Cokoliv se dá rozmělnit na splnitelné úkoly. Tím se dá dosáhnout čehokoliv.

Od této základní „mise“ rozvětvujte podúkoly jedním směrem. Nedělejte to dokola, jako myšlenkové mapy. V tom by byl chaos a my tvoříme úkolníček. Začněte třeba dole a rozvětvujte nahoru. Nebo začněte vlevo a rozvětvujte doprava.

Novou větěv utvořte tím, že si odpovíta na otázku: JAK? Jak se to dá splnit (to, co máte o úroveň výš)? Jak doletíte na Měsíc? No, napadnout vás můžou možnosti jako přihlásit se do NASA a splnit extrémní předpoklady a zkoušky. Další možností může být zbohatnutí a postavení vlastního vesmírného projektu. To jsou ale pořád nesplnitelné větve, takže se budete ptát dál. JAK? Na konci se dostanete na splnitelné věci typu „vygooglit zdravotní podmínky přijetí k astronautickému výcviku“ a to je váš úkolníček.

Rozdíl oproti myšlenkové mapě je právě v otázce. Myšlenková mapa zaznamená vše, co vás napadne, ale to nás nezajímá. Nás zajímá mapa konkrétních úkolů, které nás dovedou k vysněné metě, nic víc. Až budete mít hotovo, zjistíte, že jste si nezapsali nic o některých vašich webech nebo projektech, které máte rozdělané. Je na čase se zamyslet, jesli je neděláte zbytečně a jestli není lepší je ukončit, protože nevedou přímo k cíli.

Jakmile zjistíte, že jste si zapsali bod, který vykonat lze, tak už to dál nepitvejte a šup s tím někam do Trella, nebo kde si vedete úkoly. Díky tomuhle tam mám 2 seznamy – úkoly, které vedou k cíli a všechny ostatní. Ty ostatní byste dělat neměli, ale vždycky se najde něco, čemu se nevyhnete.

Mapku jsem si připevnil za počítač na nástěnku a hotové úkoly odškrtávám výraznou červenou fixou. Není to moc moderní, ale díky tomu mám neustále před očima, kde přesně se na mapě nacházím. Jakmile si sednu do kanceláře, řeknu si: „Makej na čem chceš, ale hlavně ať to vede k cíli“.

Kdykoliv během dne, ať už na tom makám nebo jsem někde na nákupu, mám prostý pocit, že se dlouhodobě posouvám dopředu směrem, kterým chci. Taky mám pocit, že můžu dosáhnout čehokoliv. Třeba klidně postavit čtvrtého operátora. Jen to bude chtít hodně rozvětvenou mapku…

Malý tip na závěr: Podívejte se na film Marťan. Dal mi hodně podnětů k práci. Jedna z jeho závěrečných vět byla: „Prostě řešíte jeden problém za druhým a pokud jich vyřešíte dost, dostanete se domů.“