Náhledový obrázek článku Podnikatel: vášeň, posedlost nebo prokletí?
5 min čtení 2.10.2018 v kategorii Úvahy

Podnikatel: vášeň, posedlost nebo prokletí?

Narodil jsem se s touhou, vášní a žízní, kterou nikdy neuhasím. Narodil jsem se s pocitem, kterému se celý život snažím porozumět. Něco mi chybí. Mohlo mi být tak dvanáct, kdy jsem naposledy prožil den, aniž bych v sobě něco nehledal. Začalo to ale mnohem dřív. Pracoval jsem v dětství na projektech, kterým moje sestra říkala momentální mánie. Potřeboval jsem se ponořit do problému a hledat řešení. Projekty a témata jsem často měnil. Jako bych si říkal, že tohle stále není to, co hledám.

Dnes upřímně závidím všem zaměstnancům.

Taky bych chtěl zabouchnout v pět dveře a přestat myslet na práci. Doma si odpočinout, přečíst knížku, pustit si seriál a věnovat se rodině nebo domácím pracem bez neustálých myšlenek na práci. Vím, že mám tu možnost. Taky ale vím, že tohle nedokážu. Vím, že se to nestane ani po získání všech peněz světa a dokončení všech cílů a met, které si kdy vytyčím. Usínám a vstávám s pocitem potřeby se někam hnát.

Vnímám jako smysl života co nejvíc pomoci co největšímu počtu ostatních. Mou vnitřní potřebu ale neuhasí žádná taková meta, ať už je ušlechtilá nebo ne. Umím se radovat, umím být šťastný po prožití úspěchů. Ale dlouhodobě? Druhý den se probudím s naprosto stejnou potřebou.

Umím být velmi nepříjemný, náladový, urážlivý a jedovatý. Mrzí mě, že na to doplácí mé okolí. Je to čistě můj problém. Cítím, že to vychází z nepojmenovaného neukojeného hladu po něčem.

Nemám problém s projekty, na kterých aktuálně pracuju. Za těmi si stojím. Nechci je změnit.

Vedou k pomoci živit se přes internet každému, kdo má obrovské úsilí a přípojku, ale už ne klasické možnosti. Talentovaní mladí lidé z malých vesnic bez pracovních příležitostí v okolí. Starší lidé, kteří přišli o dlouholetou práci a už se jim nedaří získat adekvátní místo. Hendikepovaní. Chci, aby každý měl tu možnost. Chci, aby vaše možnosti byly limitovány pouze vaším úsilím. Jsem kapitalista. Nemyslím si, že by všichni měli mít stejně. Chci ale, aby si každý mohl svým úsilím vybrat. Jako ve škole. Nechci, aby každý měl automaticky jedničky. Nejsem socialista. Chci ale, aby je každý mohl získat. Aby každý měl učitele, který známku posuzuje spravedlivě.

Snažit se pomoci lidem vydělávat na internetu přes prodej vlastních online produktů, přes svůj blog, nebo přes affiliate marketing, je cesta, jak jim dát možnosti. Internet je dostupný relativně všude na světě. Uživit se svépomocí, je luxus, který v této zemi a na světě velké množství lidí nemá. Vím, že peníze nepřináší štěstí. Jejich nedostatek ale spolehlivě zajistí velkou spoustu neštěstí. Proto jsem si tuhle cestu vybral. Považuju ji za důležitou a nehledám jiný problém, který bych svým úsilím chtěl řešit.

V tom není kámen úrazu.

Nemluvím ani o workoholismu.

Pointa je, že nic z toho můj vnitřní motor neovlivňuje. Pomalu si začínám uvědomovat, že to nikdy neskončí. Můžu být hrdý na svou práci. Můžu ve své oblasti mnoho dokázat. Můžu se i rozplakat dojetím nad nějakou konkrétní pomocí.

Nikdy ale nebudu dlouhodobě spokojený.

Nemůžu být.

Vnímám tohle v očích i ostatních podnikatelů. Slyšel jsem o podnikateli, který přišel o většinu svého podnikání. Musel propustit obrovské množství zaměstnanců. Nedopadl přitom ale vůbec na dno. Stále měl svůj byznys, měl na naše poměry dost zaměstnanců a především byl stále multimilionář. Přesto se zabil.

Málokdo tohle dokáže pochopit. I po svém pádu měl všechno, o čem se druhým jen sní. Neunesl ale ztrátu velké části svého životního úsilí a neunesl dopad na to ohromné množství rodin svých zaměstnanců. Já věřím, že za tím bylo ještě něco hlubšího. Něco, co ještě nikdo nepopsal. Jakási vnitřní touha, nebo spíš přesněji tlak. Něco, co se svým podnikáním snažil naplnit a nevyšlo to.

Totéž jsem vždy vnímal u Steva Jobse. Nikdy nebyl spokojený. Byl despotický, urputný a tlačil své zaměstnance do neskutečných výkonů. Na pódiu mohl být chvíli pyšný na produkt a dopad, který se Applu podařil. Jsem si ale jistý, že to nemělo žádný vliv na jeho celkovou spokojenost. Druhý den ráno vstal a šel tlačit své zaměstnance do extrémních výkonů kvůli dokonalosti příštího produktu. Nic na světě v tu chvíli nebylo důležitější. Snaha o naplnění nějaké vnitřní potřeby byla u Steva skutečně silná. Samozřejmě to odnesla jeho rodina i jeho zdraví.

Můžeme to kritizovat. Pravdou ale je, že mezi námi chodí lidé, kteří v sobě mají oheň. Oheň, se kterým nic nezmohou. Prokletí. Lidé, kteří si nikdy neodpočinou. Lidé, kteří až umřou, jen je to pořádně nasere. Měli totiž něco rozdělaného.



5 komentářů u “Podnikatel: vášeň, posedlost nebo prokletí?”

  1. Honza napsal:

    Hezky popsaný a bohužel se v tom také vidím. Já jako nejhorší vnímám to, že život je strašně krátkej a ani kdybych se rozkrájel, nemůžu nikdy stihnout vše, co bych stihnout chtěl. A to mě uvnitř hrozně ničí. Navíc mám hrozně špatný svědomí, když trávim čas jinak, než produktivně. Až příjdeš na způsob, jak tohle vyléčit, dej echo.

  2. Robo napsal:

    Veľmi rad by som chcel zistiť, čím je tento pocit alebo nejaký vnútorný tlak spôsobený a ako sa s tym vysporiadať. V samotnom zmysle je to aj pozitívne ale zároveň aj silno deštrukčné a z časti to robí človeka smutným a cíti že niečo chýba v živote, že celé to je o niečom viac a je tu ešte niečo iné.

  3. Rob napsal:

    Zaujimave. Aj ten priklad aj to prezivanie. Mne osobne to pride, ako keby clovek z prikladu spravil z podnikania „Bozstvo“. Alebo tam bola nejaka zvlastna tuzba o absolutnu dokonalost a zaroven nezvladal prijat svoju nedokonalost a ciastocnu prehru. Mozno sa sice snazil sluzit ludom a riesit ich problemy, ale zabudol na seba, nemal dostatok sebalasky, v skutocnosti nezil zivot v rovnovahe, bol prilis vztahovacny, precenoval sa alebo si myslel, ze moze vsetko ovplyvnit. Nahlas rozmyslam 🙂

    K tomu co pise Honza – preco by si mal stihnut vsetko co by si chcel ? odkial sa vzala ta myslienka ? co je neproduktivne traveny cas ? ze sa venujes len sebe – cloveku, ktory ti bude najblizsi cely tvoj zivot ? 🙂
    Podla mna je potrebne mat v prvom rade dobry vztah k sebe samemu. V klude a samote zistis najlepsie ako na tom si. Ak v tvojom vnutri nastava neprijemne prazdno, pocit osamelosti, potreba sa niecim zamestnat a zabavit, moze to byt chybajuce spojenie so sebou.

    Bez hanby – vyhladal by som psychologa a snazil sa prist na pricinu.
    V hre je to, ako bude vyzerat tvoj zivot mozno najblizsie desiatky rokov 🙂

  4. Ano, taky jsem byl mladej (a blebej 😉 ) A pak se jednoho ráno probudíš zeptáš se“ „Proč?“
    Odpověď není na dva řádky, prosto si dovolím dát jako odpověď link na můj příběh: http://www.moje-konicky.cz/proc-se-z-it-specialistu-stavaji-zahradnici/
    Dnes už dovedu ve čtyři prásknout dveřmi a dělat něco, co mě naplňuje a co může pomoct i jiným. Jen bez toho neustálého neklidu, co žene člověka z místa na místo (sorry, to je jiná písnička).

    Není třeba psychiatra, to je jen další moderní obezlička, tahání peněz z lidí a jejich pojišťovny. Chce to jen najít opravdu smysluplnou činnost. S ní se dostaví vnitřní vyrovnanost, klid, mír na duši, i když budeš dál mít své projekty, své výsledky a svůj progres. Jen nikdo nebude držet prst na vypínači 😉

    Přeji nalezení svého středu co nejdříve. Pak pohneš zeměkoulí.

  5. Rob napsal:

    Ja som to pochopil tak, ze autor ma zmysluplnu pracu a mozno aj zmlysluplne konicky a teda sa sebarealizuje aj v praci, aj vo volnom case.
    Mozno ma rodinu, deti, vsetci su zdravi, ale stale akoby to bolo malo. Pocit dlhodobeho uspokojenia sa nedostavuje, ale objektivne by sa mal.

    Na margo toho „IT specialisti sa stavaju zahradnikmi“ – uplne rozumiem, ze sa vynori tuzba robit nieco offline, proste vykompenzovat ten cas fungovania vo virtualnom svete, je to prirodzene. Ale tu plati podla mna to iste ako pri inych profesiach. Je rozdiel robit IT mukla v korporate na velkom ERP projekte a je rozdiel robit vlastny IT produkt, nieco tvorive, kde vkladas vlastne myslienky, riadis si to a vytvaras podla seba. Tak ako ten zahradny altanok.
    Ine je ho vyrabat na zakazku inym ludom podla ich poziadaviek a ine si ho vytvarat na svojej zahrade podla seba, bez terminov a stresu.
    Takze autor:
    A) nema zmysluplnu cinnost – a teda to co robi, v skutocnosti fakt nie je nieco co ho naplnuje, aj ked to tak vyzera a mal by zistit co skutocne je prenho zmysluplne
    B) ma zmysluplnu cinnost – a teda teoreticky by sa malo dostavit dlhodobe uspokojenie. Ale to sa nedostavuje. Problem bude inde.
    Ja som neodporucal psychiatra (autor si myslim netrpi psychickou chorobou, ktoru treba liecit liekmi), ale psychologa alebo psychoterapeuta. A nemyslim to vobec vulgarne, je to normalny odbornik, ktory pomaha s vecou, s ktorou si clovek nevie rady. Ako ked vyhladas automechanika, ked mas pokazene auto. Mozes to opravit
    sam, ale zistis, ze potrebujes celu dielnu, nastroje a vela casu, alebo si najdes odbornika.