Díky za váš čas.

Sledujte mě na Twitteru a Instagramu.


Budu rád, když se podíváte i na můj kurz:

5 komentářů u “Podnikatel: vášeň, posedlost nebo prokletí?”

  1. Honza napsal:

    Hezky popsaný a bohužel se v tom také vidím. Já jako nejhorší vnímám to, že život je strašně krátkej a ani kdybych se rozkrájel, nemůžu nikdy stihnout vše, co bych stihnout chtěl. A to mě uvnitř hrozně ničí. Navíc mám hrozně špatný svědomí, když trávim čas jinak, než produktivně. Až příjdeš na způsob, jak tohle vyléčit, dej echo.

  2. Robo napsal:

    Veľmi rad by som chcel zistiť, čím je tento pocit alebo nejaký vnútorný tlak spôsobený a ako sa s tym vysporiadať. V samotnom zmysle je to aj pozitívne ale zároveň aj silno deštrukčné a z časti to robí človeka smutným a cíti že niečo chýba v živote, že celé to je o niečom viac a je tu ešte niečo iné.

  3. Rob napsal:

    Zaujimave. Aj ten priklad aj to prezivanie. Mne osobne to pride, ako keby clovek z prikladu spravil z podnikania „Bozstvo“. Alebo tam bola nejaka zvlastna tuzba o absolutnu dokonalost a zaroven nezvladal prijat svoju nedokonalost a ciastocnu prehru. Mozno sa sice snazil sluzit ludom a riesit ich problemy, ale zabudol na seba, nemal dostatok sebalasky, v skutocnosti nezil zivot v rovnovahe, bol prilis vztahovacny, precenoval sa alebo si myslel, ze moze vsetko ovplyvnit. Nahlas rozmyslam 🙂

    K tomu co pise Honza – preco by si mal stihnut vsetko co by si chcel ? odkial sa vzala ta myslienka ? co je neproduktivne traveny cas ? ze sa venujes len sebe – cloveku, ktory ti bude najblizsi cely tvoj zivot ? 🙂
    Podla mna je potrebne mat v prvom rade dobry vztah k sebe samemu. V klude a samote zistis najlepsie ako na tom si. Ak v tvojom vnutri nastava neprijemne prazdno, pocit osamelosti, potreba sa niecim zamestnat a zabavit, moze to byt chybajuce spojenie so sebou.

    Bez hanby – vyhladal by som psychologa a snazil sa prist na pricinu.
    V hre je to, ako bude vyzerat tvoj zivot mozno najblizsie desiatky rokov 🙂

  4. Ano, taky jsem byl mladej (a blebej 😉 ) A pak se jednoho ráno probudíš zeptáš se“ „Proč?“
    Odpověď není na dva řádky, prosto si dovolím dát jako odpověď link na můj příběh: http://www.moje-konicky.cz/proc-se-z-it-specialistu-stavaji-zahradnici/
    Dnes už dovedu ve čtyři prásknout dveřmi a dělat něco, co mě naplňuje a co může pomoct i jiným. Jen bez toho neustálého neklidu, co žene člověka z místa na místo (sorry, to je jiná písnička).

    Není třeba psychiatra, to je jen další moderní obezlička, tahání peněz z lidí a jejich pojišťovny. Chce to jen najít opravdu smysluplnou činnost. S ní se dostaví vnitřní vyrovnanost, klid, mír na duši, i když budeš dál mít své projekty, své výsledky a svůj progres. Jen nikdo nebude držet prst na vypínači 😉

    Přeji nalezení svého středu co nejdříve. Pak pohneš zeměkoulí.

  5. Rob napsal:

    Ja som to pochopil tak, ze autor ma zmysluplnu pracu a mozno aj zmlysluplne konicky a teda sa sebarealizuje aj v praci, aj vo volnom case.
    Mozno ma rodinu, deti, vsetci su zdravi, ale stale akoby to bolo malo. Pocit dlhodobeho uspokojenia sa nedostavuje, ale objektivne by sa mal.

    Na margo toho „IT specialisti sa stavaju zahradnikmi“ – uplne rozumiem, ze sa vynori tuzba robit nieco offline, proste vykompenzovat ten cas fungovania vo virtualnom svete, je to prirodzene. Ale tu plati podla mna to iste ako pri inych profesiach. Je rozdiel robit IT mukla v korporate na velkom ERP projekte a je rozdiel robit vlastny IT produkt, nieco tvorive, kde vkladas vlastne myslienky, riadis si to a vytvaras podla seba. Tak ako ten zahradny altanok.
    Ine je ho vyrabat na zakazku inym ludom podla ich poziadaviek a ine si ho vytvarat na svojej zahrade podla seba, bez terminov a stresu.
    Takze autor:
    A) nema zmysluplnu cinnost – a teda to co robi, v skutocnosti fakt nie je nieco co ho naplnuje, aj ked to tak vyzera a mal by zistit co skutocne je prenho zmysluplne
    B) ma zmysluplnu cinnost – a teda teoreticky by sa malo dostavit dlhodobe uspokojenie. Ale to sa nedostavuje. Problem bude inde.
    Ja som neodporucal psychiatra (autor si myslim netrpi psychickou chorobou, ktoru treba liecit liekmi), ale psychologa alebo psychoterapeuta. A nemyslim to vobec vulgarne, je to normalny odbornik, ktory pomaha s vecou, s ktorou si clovek nevie rady. Ako ked vyhladas automechanika, ked mas pokazene auto. Mozes to opravit
    sam, ale zistis, ze potrebujes celu dielnu, nastroje a vela casu, alebo si najdes odbornika.