18 komentářů u “Moje morálka v affilu”

  1. Já mám s tím problém. Mám affiliate weby, které jsou mým jediným zdrojem financí a přichází mi pasivně, není to úplně to, s čím bych souhlasil 🙁

    Proto se taky věnuji mému vlastnímu produktu, což mi dává smysl. Ovšem zatím jsem v tom desítky tisíc v minusu a celé to sponzoruji z těch affiliate webů.

    Rád bych říkal,, že to, co jsem si vydělal, je z produktu, který jsem sám vytvořil a jsem na to hrdý. Zatím to bohužel říct nemůžu. Takže věřím, že příští rok už to budu moci říkat 😀

    Někdy člověk musí dělat to, s čím nesouhlasí, aby mohl přejít na činnosti, které dávají smysl 🙂

  2. Adam napsal:

    > Zkrátka společenský status je pro mě o chování a ne o majetku či slávě. Stejně to vnímám u sebe. Už dlouho neřeším, jestli mám na tričku díru a je mi jedno, kam jdu, nebo co si kdo bude myslet o mých zrovna ošoupaných botách.

    Hezké tričko může být i levné a boty mohou být čisté a udržované. Oblékání je součástí společenského chování. Pokud nosíte poničené oblečení, opravdu tím společnosti hold nevzdáváte. Neznamená to oblékat se hezky pouze na nějakou událost, ale vypadat slušně pořád. A ne, stud opravdu nemusíte cítit jen vy. Věřte mi, že pokud třeba vidím někoho, kdo si s čistým oblečením nezadá, je mi studno i za něj. Protože jsme součástí stejné společnosti. Představte si, že jste v práci, kolega chodí v potrhaném oblečení a přijde k vám do firmy nějaký zahraniční klient. Jakou vám kolega dělá vizitku?

    1. Maigi napsal:

      Jo, asi jsem to napsal přehnaně. Samozřejmě, že když zjistím díru doma, jde tričko do koše. Spíš jsem to myslel obecně. Určitě jsem nemyslel špínu a taky nejde o peníze. Prostě si na tom nezakládám. Nedělám mezinárodní obchody s Japonskými korporacemi. Chtěl jsem tím vyjádřit opak postoje lidí, kteří by si na sebe nic laciného nevzali, protože je to pod jejich úroveň a v obyčejných věcech ani nejdou vynést koš.

  3. Marek napsal:

    Veľmi pekný článok a dobre sa to číta. Píšeš fakt super a som rád že začínaš s blogovaním častejšie. Ono neni všetko a celý život len o peniazoch a zarábaní a ziskoch apod. ale k takémuto názoru dospeje len málo ľudí a chce to nejakú cestu a čas. Život je fakt krátky a treba si ho užívať naplno – samozrejme ale v určitej miere a s drogami apod. vecami určite nie.

  4. Lukáš napsal:

    Michale, díky za sestavení článku na míru mému dotazu. Stejně tak díky místním diskutujícím.

    K podobnému přístupu – tedy propagovat jen něco, s čím jsem sám spokojený a co používám jsem postupně došel také. Má to jedinou nevýhodu, totiž těch věcí není zrovna mnoho :-). Psaní spojuji i s tím, co jsem zkusil a z nějakého důvodu mi to úplně nesedlo a promítám to do textů. Ono affilák si úplně nemůže dovolit luxus nějakou svou životní zkušenost nevytěžit a nepřetavit ji do nějakého článku.

    Druhá věc je, že tenhle přístup dělá člověku život bohatší. Neustále zkouší nové věci a je hodně otevřený novým příležitostem.

    1. Zahradník napsal:

      Ba právé naopak, je kolem nás mnoho věcí, které můžeme recenzovat z vlastní zkušenosti.Třeba i taková pěna na holení nebo akumulátorové nářadí. Na tom jsem postavil svůj první recenzní web, že popíšu (téměř) vše, co domů koupíme. Pak jsme koupili zahradu a to bylo najednou produktů k recenzím 😉

      Protože jsem taky (ne)řešil morální dilema, co propagovat. Jen věci, které používám, pod které se podepíšu. A když koupím zmetek, tak to taky napíšu (aku nůžky do zahrady). Možná vydělávám díky tomu méně, ale řeším skutečné potřeby lidí a spím dobře.

  5. Diginomad napsal:

    Perfektní článek, díky za něj. Vidím to podobně – někde sice jde snadno vydělat pochybnýma praktikama nebo propagováním vyloženě problémových věcí (když ne přímo podrazů). Ale když to budeme propagovat, tak si sami zhoršujeme svět okolo nás.

    Když někoho semele exekuce kvůli blbé půjčce, co jsme doporučili, budeme mít okolo sebe dalšího bezdomovce nebo závisláka na podpoře. Když si někdo doporučenou chemií zmrší zdraví a skončí v nemocnici, budou to naše peníze v našem zdravotním systému, které pak budou někde jinde chybět. Atd. atd…

    Lidi přemýšlí v krátkodobém horizontu a vůbec jim nedochází dlouhodobé následky. Navíc většina sviňáren se nám tak jako tak nějak obloukem vrátí.

  6. Pekny clanok. Myslim si, ze je to rozumna myslienka, propagovat veci, pod ktore je clovek ochotny podpisat. A najlepsie take, ktore sam pouziva.

  7. Honza Markovič napsal:

    Buď zdráv, Michale, a díky za skvělý článek! Nestává se příliš často, že člověk už ve Tvém věku dojde k podobně moudrému názoru. Tím spíš, že dnes už se snad pořádní chlapi, kteří si stojí za svým slovem, snad ani nerodí, nebo co. Můj věk je cca dvojnásobný, ale zklidnil jsem se až těsně po 50ce, kdy mi člověk, kterého si hluboce vážím, konečně nasraně vmetl, že mám okamžitě přestat se sebelitováním, svrchovaně trapnou druhou mízou, apod. 😀
    Prošel jsem si v životě taky lecčím, ale největší lekci mi daly 4 roky v USA, kde jsem párkrát spadl totálně na dno, a k rychlému konci jsem fakt neměl daleko. Když jsem se vrátil, byl jsem rozvedený. A vrátil jsem se pouze kvůli našim dvěma úžasným dcerkám. S mou paní však máme pěkný vztah, na řadě věcí spolupracujeme, a s holčičkama přímo skvělý. Obě žijí a pracují v zahraničí, a jsme na ně oba nesmírně hrdí.
    Chtěl jsem především říci, že dnešní mladý muž má jen dvě možnosti, jak se chlapem stát. Buď se v cizině starat několik let (aspoň měsíců) sám o sebe, anebo prožít fakt silné trauma (nejčastěji úmrtí někoho hodně blízkého). Obojí totálně zpřehází žebříček hodnot, a wototugou.
    Na závěr bych rád všem doporučil dvě skvělé knihy na téma partnerských vztahů, které kdybych měl před 20 lety, leccos by dnes bylo jinak. Shodou okolností je to letos přesně 20 let, co jsem odjel do USA, původně na půl roku… 😀
    David Deida – Cesta pravého muže
    John Gottman – Sedm principů spokojeného manželství
    Měj se! Snad se jednou někdy někde potkáme. 🙂

    1. Maigi napsal:

      Děkuju za super komentář. Vidím to dost podobně. Starší jsou častěji rozumnější, protože měli čas získat víc zkušeností. Není to ale pravidlo. Právě díky zkušenostem se může 20 letý chovat na 40 a 40 letý chovat na 15. Každý má totiž zkušenosti jiné. Někomu se může už v mladém věku stát něco, co ho donutí velmi rychle dospět. Někdo jiný naopak může mít velmi pohodlný život bez obláčků a stále se chovat jako dítě.
      PS: Taky budu rád, když se někdy potkáme. 🙂

  8. Honza Markovič napsal:

    Chtěl jsem odpovědět přímo Diginomadovi, ale nějak to nefunguje.
    Takže jen takto – velmi trefně napsaný názor, absolutně souhlasím.

  9. Honza Markovič napsal:

    Svatá pravda, Maigi. Přeji pěkný večer!

  10. Michal Dračka napsal:

    Zdravím, Michale,
    jsem rád, že jsem před pár týdny narazil náhodou na Tvůj web. Tenhle článek považuji za jeden ze stěžejních. Díky za upřímnost a pokoru, dnes čím dál vzácnější.
    Táhne mi na 50, mám za sebou neuvěřitelně bohatý život – ne na peníze, ale na zkušenosti, lidi i místa. Kromě jiného jsem studoval KTF UK, pracoval jsem jako terapeut s mladými lidmi 15-20 let v počátečním stadiu závislosti na drogách, potom několik let na opačné straně spektra závislostí: chroničtí alkoholici 50+ fyzicky i duševně na dně. Potom 11 let v ICT jako vedoucí prodejny a teď krátce v marketingu kolem hutních materiálů atd.
    Rád bych se s Tebou někdy osobně setkal, doufám, že Prozřetelnost takové setkání připraví…:-)
    Michal

    1. Maigi napsal:

      Odkud jste? Někoho s vašimi zkušenostmi bych také rád poznal 🙂

  11. Gabi Hrdina napsal:

    Diky Maigi.
    Svet si totiz delame my. My vsichni svymi jednotlivymi kroky a pohledy na vec.
    Diky za uprimnost a diky za setkani minuly tyden. Bylo mi cti, ze jsem Te mohla potkat osobne.
    Myslim, ze dulezite je to uvedomeni a ten moment zmeny. Zmeny mysleni a chovani.
    S uctou
    Gabina

    1. Maigi napsal:

      Spíš pro mě to byla čest. Všímám si vašeho úspěchu s manželem a věřím, že spíš já bych se mohl od vás učit 🙂 Děkuji.

  12. Jirka Pospíšil napsal:

    Krásný a poučný článek. Nesmírně děkuji za vsuvku, ještě bych ji zvýraznil….
    Jirka