Moje morálka v affilu

Moje morálka v affilu

Reading Time: 7 minutes

Před pár dny jsem dostal mailem dotaz, jak jako affilák přistupuju k etice.

Zároveň bych měl dotaz, který mě trochu trápí:

Jak jako affilák přistupuješ k etice toho, co děláš? Je to paradoxní (nevěřil bych, že tenhle problém jednou budu mít), ale zjišťuji, že etika pro mě začíná být větší problém, než vydělat peníze. S tím jak rostu a každý den se učím nové věci mám občas spoustu dilemat – zda doporučit, zda nikoliv, kdy co doporučit. Neustále vnímám, že chci doporučovat upřímně a ne v závislosti na výši provize a tyhle 2 světy se ve mě hodně míchají. Jak tohle řešíš ty? Máš nějaký morální kodex, kterým se řídíš?

Nemusíš odpovídat, spíš jen kdybys na to chtěl někdy napsat, tak si to hodně rád přečtu.

Hned mi přišlo jako dobrý nápad to zpracovat i pro ostatní, tak jsem reagoval, že odpovím článkem. Na to mi přišla reakce:

Určitě jsem pro. Takový článek je teď asi něco, co si potřebuju nutně přečíst, abych se posunul. Přirozeně spousta lidí odsuzuje půjčky, ale už nikdo neřekne, jestli je morální v segmentu začít a snažit se jej v co nejlepší míře zlepšit. Pak je tu spousta nástrojů, které mohou mít pozitivní i negativní důsledek (vlastně vše s kryptoměnami od burz, přes různá doporučení). Zjistil jsem, že placené články do jisté míry ovlivňují můj názor, když text zpracovávám… je toho poměrně dost, co je taková „šedá“ zóna. Občas je fakt umění se tím prohrabat a zachovat si tvář i nezávislost.
 
Vím, asi to dost řeším. Ale, s vysokou pravděpodobností mě bude affil nějakou dobu živit. Když už mám to štěstí si peníze vydělat způsobem, který jsem si zvolil, chci si zvolit i eticky správnou cestu.

Na začátek chci říct, že je skvělý, že o tom affiláci vůbec přemýšlí. Přemýšlet by o tom měl každý, protože, když už nic jiného, tohle má velkou spojitost i se zdravím, takže to doporučuji neignorovat.

V mém případě to není stav, ale dlouhý proces. Dnes mi definitivně vadí spousta věcí, které jsem sám dělal ještě před pár lety. Když to ještě trochu zobecním, asi raději nepsat, co mi nevadilo dělat před podnikáním na internetu, ke kterému jsem se dostal po roce 2008.

Dovolte mi napřed docela dlouhý úvod. Mělo to totiž svůj vývoj.

Vždycky jsem byl duší obchodník. Moje morálka byla ale bohužel tak volná, že kromě lidí by mi tehdy nevadilo obchodovat s čímkoliv a prodávat cokoliv. Něco jako Nicolas Cage ve filmu Lord of War. Povaha té postavy mi přijde až strašidelně blízká (kromě toho podvádění ženy).

Zásoboval jsem každou armádu kromě Armády Spásy.
Prodal jsem Izraelci vyrobené Uzi muslimům.
Prodal jsem náboje vyrobené komunisty, fašistům.
Nikdy jsem nic neprodal Osámu Bin Ládinovi.

Ne z morálních důvodů. V té době vypisoval nekryté šeky.

Problém byl v tom, že jsem byl a stále jsem schopný si to zargumentovat na obě strany. Teď nemyslím tu blbost o tom, že by to stejně dělal někdo jiný. Nesnáším ten argument, je to strašná píčovina.

Nevyhledával jsem problémové kšefty, ale zároveň mi morálně nevadily, takže jich pár bylo.

Z těch začátků jsem párkrát dostal, jak se lidově říká, od života přes prsty. Poprvé mě to změnilo, když jsem se rok léčil z autonehody, kterou jsem vůbec nemusel přežít. Bylo toho teda dost i předtím, neměli jsme moc klidnou domácnost, pár strašidelných zážitků mám doma i mimo domov, ale až v tenhle moment jsem se začal na věci dívat jinak. Kromě změny myšlení jsem si začal i víc vážit všeho okolo.

Nějakou dobu jsem byl na vozíčku (to mi ale zrovna vůbec nevadilo, to jsem si docela užíval) a od táty jsem dostal jeho starý mobil s vytahovací anténkou, který mu historicky zůstal ve skříni. Byl jsem za něj skutečně vděčný. Můj mobil se samozřejmě rozbil (údajně prolétl motorem nebo co). I když jsem asi musel před ostatními vypadat s tím muzejním kouskem trapně, mně to vůbec netrápilo. Byl jsem rád, že konečně můžu zase posílat esemesky kamarádům.

Trochu z toho mi zůstalo dodnes. Od té doby na mě nedělá dojem okázalost. Když potkám někoho velmi draze oblečeného s nejnovějším telefonem, doplňky nebo autem, ohlédnu se, ocením třeba auto, ale k člověku mám stejný postoj jako k člověku na první pohled obyčejnému a nenápadnému. Naopak když se ten první ještě začne chovat povýšeně, dívám se na něj jako na kus hadru.

Zkrátka společenský status je pro mě o chování a ne o majetku či slávě. Stejně to vnímám u sebe. Už dlouho neřeším, jestli mám na tričku díru a je mi jedno, kam jdu, nebo co si kdo bude myslet o mých zrovna ošoupaných botách. Samozřejmě pokud to není svatba nebo tak něco, to je pak o respektu a úctě k těm, co mě pozvou, abych nedělal ostudu jim. O svou se nebojím.

Jednoduše jsem se naučil trochu té pokory a vděčnosti. K dokonalosti pořád daleko.

Další taková facka byla, když mi zemřelo několik lidí v blízkém okolí i ty okolnosti kolem toho atd. Asi lepší nerozpitvávat.

Malá vsuvka. Děcka, neberte drogy a přestaňte se opírat o argumenty, co je a co není droga. Ona vás totiž může velmi snadno zabít hned první zkušenost. Nejde totiž jen o to, co to dlouhodobě dělá s tělem, to děcka neřeší. Jde o to, co vy uděláte pod tím vlivem. To už nemáte v rukách. Ať už si myslíte cokoliv, tohle jde mimo vaší kontrolu.

Stejně jako alkohol za volantem mění reakční dobu, tak jakékoliv drogy (včetně toho alkoholu) mění úsudek. To vás může zabít, i když třeba jen přeběhnete silnici. Většinou dostanete nějaký hodně pitomý nápad, který vám v tom stavu přijde v pohodě.

Konec vsuvky, zpátky k tématu.

Propagování všeho kromě podvodů

Hlavně kvůli té zmíněné autonehodě (měl jsem jich víc) jsem se dostal k podnikání na internetu. Potřeboval jsem vymyslet, jak vydělávat z domova a platit své závazky. Proto jsem se začal zajímat o vydělávání na internetu, objevil jsem webtrh a tak dále. Tím jsem se dostal postupně k affiliate marketingu a vybíral si, co propagovat.

Vzhledem k tomu, co už jsem všechno propagoval offline, jsem neměl žádné zábrany propagovat cokoliv. Snad kromě zjevných podvodů a MLM.

Nejvíc v affilu frčely půjčky. Měl jsem hromadu webů, které je propagovaly.

Později jsem pracoval jako affiliate manger v 5DM, která se z morálních důvodů půjčkám vyhýbala. Respektoval jsem to, ale neviděl jsem na nich nic špatného. Bral jsem je jako nástroj. Asi jako nůž. Někdo s ním krájí chleba, jiný s ním útočí. Nůž neviním ani za jedno. Stejně jsem nepovažoval ani půjčky za dobré či špatné. Prostě jen nástroj. Opět zaúřadovala ta moje argumentace pro i proti zároveň.

Uměl jsem si dobře zdůvodnit, v jakých případech půjčky pomáhají a ignoroval jsem, jak malé procento to v praxi je.

Poprvé si trochu vybírám, jak propagovat

Postupem času jsem chtěl zrovna ty půjčky propagovat trochu jinak, trochu lépe směrem k zákazníkům. Stavěl jsem si projekt, který se jmenoval Nahé půjčky. Tam jsem chtěl recenzovat tím způsobem, že bych se otravoval s čtením obchodních podmínek a vyndal z nich skrytá rizika. Na ty bych pak v recenzi upozornil, aby každá měla pár plusů i pár mínusů. Půjčky svlečené do naha. Byla by to služba pro všechny, kdo nečtou obchodní podmínky.

Někdy v té době ale začal platit nový zákon, který propagaci půjček mnoha affilákům znemožnil. Já se na to taky vykašlal. Stejně jako Yuri Orlov z toho filmu to ale rozhodně nebylo z morálních důvodů. Zároveň jsem totiž tou dobou pomáhal jiným firmám půjčky distribuovat v rámci poradenství.

Propagace jen toho, co bych sám upřímně doporučil

Když už jsem nemohl propagovat půjčky, zbavil jsem se i všech ostatních kampaní z „šedé“ zóny. Už to totiž nekompenzovala velká odměna a lepší spaní jsem získal jen za drobné ústupky. Pohodlné, já vím.

Začal jsem propagovat jen ty produkty a služby, o kterých jsem byl přesvědčený, že pomáhají. Cítil jsem se najednou mnohem líp. Taky se mi mnohem lépe argumentovalo, když s tím někdo nesouhlasil. Marketingové texty se psaly samy. Snadná propagace skrz příběhy lidí, kterým to pomohlo. Najednou nebylo zapotřebí žádné obratné marketingové kličkování.

Propagace jen toho, co si sám platím, ne toho, co BYCH si koupil

Z pohledu vývoje etiky propagování jsem došel zatím nejdál, pokud jde o mou minulost.

Dnes už propaguji jen to, co si doslova sám platím. Ne, co BYCH si býval byl platil. Jen to, co si skutečně platím. To je aktuálně můj morální kodex/kompas.

Je to velký rozdíl, myslete na to, až se budete ptát kamarádů, jestli by si koupili produkt, který vyrábíte. Jestli řeknou, že ano, rovnou jim ho předprodejte a sledujte, jestli skutečně vytáhnou peněženku, nebo to řekli jen tak.

Nemůže být upřímnější propagace. Kromě výše zmíněných výhod se objevila také nová. Nemusím se učit nic o produktu. Dobře je znám a můžu je recenzovat z hlavy. Můžu dobře upozornit i na rizika, pokud to nějaké má.

V souvislosti s tou změnou mi došlo, že už nepotřebuju žádný prodejní web pod vymyšlenou značkou. Pokud mám propagovat to, co si sám platím a můžu upřímně doporučit, můžu to dělat na svém blogu a podepsat se pod to svým jménem. Kdykoliv si to snadno obhájím, proč zrovna propaguju to a to. Nepotřebuju se schovávat za anonymní web.

Nešlo to přesně tak, že by jedna fáze skončila a druhá začala. Různě se to prolínalo a trvalo mi dospět do dnešního stavu. Jak trefně poznamenal Rytmus v jednom rozhovoru: Je velký rozdíl v myšlení dvacetiletého a třicetiletého.

Pokud si nejste jistí, dejte na pocit

Byl jsem zvyklý řídit se vždy především hlavou. Díky tomu jsem si třeba sám nikdy nic nedal, dokonce ani jednu jedinou cigaretu. Nejsem moralista, nevyčítal jsem spolužákům, že si ničí zdraví, nic takového. Jen jsem nenašel důvod, proč by mi to mělo mít, co nabídnout. V obchodu to nabízelo peníze. V experimentování mi to nemohlo nabídnout nic.

Kamarád se se mnou jednou hádal, že nechápe, jak může drogy odsuzovat někdo, kdo je nevyzkoušel. Že on věří, že by si to měl každý aspoň vyzkoušet. No. Nevím, kdo z nás měl tehdy pravdu, ale já žiju, on ne.

Jednou mi došlo, že když si umím rozumově zdůvodnit obojí a můžu háji i kritizovat obě strany, mám možnost si vybrat. Ne podle argumentů, protože ty najdu pro i proti. Mám možnost si vybrat podle pocitu, co chci dělat.

Tohle je můj život. Vybarvené puntíky jsou prožité týdny. Prázdné mi ještě zbývají, pokud se dožiju průměrného věku dožití mužů. Do té doby se může stát cokoliv, co mi tu dobu zkrátí. Nakonec to není zas tak moc týdnů, co zbývá, že? Máme omezené množství času. Naše práce většinu z něj vyplní. Čemu ten čas chcete věnovat? Slepé honbě za penězi propagováním sporných věcí, nebo propagací něčeho, co bude jednoznačně ostatním k užitku?

Já si vybral to druhé a proto poslední dobou své marketingové aktivity přesouvám sem na svůj osobní blog. Rád se pod to totiž podepíšu.

Jednou si Elon Musk postěžoval, že ho mrzí, že nejlepší mozky světa pracují na tom, aby donutili člověka kliknout na reklamu.

Rozhodně má pravdu, tak to v dnešním světě je. Když už jste v tom dobří, proč nedonutit člověka kliknout na něco, co mu pomůže? Něco, z čeho budete mít dobrý pocit.

Podívejte se na tenhle můj dnešní článek. Něco tak dlouhého bych velmi obtížně psal na téma půjček. Asi by mi ten text ani nikdo moc nevěřil, proto bych musel o to víc nasypat do inzerce. Pokud jste ale sami sebou, jde to samo. Kromě dobrého spánku získáte i efektivnější formu marketingu. Nestojí to za to?

PS: I dnes si občas všimnu nějakého hodně obratného obhajování šílenosti a mé staré já musí ocenit ten důvtip. Jako ve filmu „Děkujeme, že kouříte“.

No jo, tak mám rád filmy, no.