Kdo by měl v affiliate síti určovat restrikce?

Kdo by měl v affiliate síti určovat restrikce?

Reading Time: 3 minutes

Affilák nemá v posledních týdnech na růžích ustláno. Ze strany inzerentů přichází jedna špatná zpráva za druhou. Poslední se týkaly problémů Zootu, razantního propadu provizních podmínek u Pneumatiky.cz a nejnověji aburdních podmínek inzerenta Lekarna.cz. Ten odmítá platit affilákům provize za přivedené zákazníky, kteří u něj nakoupili v posledních 2 letech. Na Twitteru se proto pochopitelně rozjela diskuze na téma podmínek a restrikcí inzerentů.

Restrikce

Jedna věc je, že ta omezení jsou mnohdy zcela absurdní a kontraproduktivní. Tady je možná na místě vyhrabat a oprášit můj 3 roky starý článek: Affilák není soupeř inzerenta. Uvedl jsem v něm pár příkladů nesmyslných omezení a vysvětlil, jak si skrze ně inzerent sám komplikuje situaci. Zároveň se dlouhodobě snažím inzerentům vysvětlovat, že k affilákům je potřeba se chovat jako k partnerům, nikoliv jako k soutěžící konkurenci.

Nutno dodat, že ani po 3 letech se mé zkušenosti s inzerenty o moc nezlepšily. Stále přichází zcela nepochopitelné požadavky bohužel i od jinak velmi chytrých lidí z online marketingu.

Stabilita prostředí

Druhá věc je, že trhu chybí stabilita potřebná k dlouhodobému budování obsahových projektů přizpůsobených na míru inzerentům.

Za ty léta v affiliate sítích jsem pochopil, o jaké projekty affiláků mají inzerenti největší zájem. Není to žádné překvapení, jde o obsahové weby. Nejlépe kvalitní pozitivní recenze s návštěvností z přirozených výsledků vyhledávání. SEO může být i dvakrát kvalitnějším zdrojem návštěvnosti než třeba mailing. Samozřejmě záleží na konkrétní situaci, nechci moc paušalizovat. Obojí má navíc své pro i proti. Každopádně něco takového inzerenti hledají.

Problém je, že právě svými restrikcemi vůbec nepomáhají získávání podobných kvalitních a vzácných webů.

Omezení se většinou staví tak, aby zmizely nekvalitní zdroje a zůstaly kvalitní. Trochu chápu motivaci původních snah, i když vím, že jsou kontraproduktivní. Výše zmíněné omezení na zákazníky, kteří nenakoupili v posledních 2 letech, je ale třeba jedno z těch, které odradí i obsahového affiláka.

Především pak každého odradí ta nestabilita prostředí. Omezení časem mizí, jak se zjistí, že nikam nevede (častěji to nikdo nezjišťuje) a nasazují se nové, které jsou klidně ještě nesmyslnější. Takové prostředí nahrává především rychlým a levným způsobům propace. Výsledek je horší kvalita, objem i předvídatelnost.

O přímých důsledcích restrikcí v podobě odchodu a nezapojení řady affiláků ani nemluvě.

Kdo by měl v affiliate síti určovat restrikce?

Popsal jsem existující problémy. Jaké je ale jejich řešení?

Na Twitter jsem napsal jednu svou starší myšlenku. Napadla mě v době, kdy jsem uvažoval o vlastní affiliate síti. Napadlo mě, že v síti by neměl mít inzerent vůbec možnost do restrikcí mluvit. Snad kromě ochrany brand KW v PPC, ale na to možná stačí ochranná známka.

Uvědomil jsem si, že inzerent si najímá síť jako dodavatele služby. Najímá si odborníka na specifickou oblast a zároveň jí nařizuje, jak přesně pro něj má službu dělat.

Síť má bohaté zkušenosti. Ví, jaká omezení jsou smyslupná, jaká pomohou a jaká škodí propagaci. Má stejný zájem jako inzerent. Přesto mají zástupci sítě v praxi hodně práce s vysvětlováním základních vlastností oboru, aby obhájili postupy, které nakonec ani nesmí uskutečnit.

Přijde mi to jako najmout si automechanika a pak mu nařizovat, jak má opravovat motor. K tomu jsem mimochodem taky sepsal doporučení v článku Jak snadno a rychle přijít o profesionála.

Na druhou stranu je třeba vzít v úvahu různé situace inzerentů. Někteří třeba s affilem začínají a rádi by si nejprve opatrně oťukali konkrétní typ affiláků a až později přidali další. Takovým rád vyhovím. Někdo má třeba specifický problém s brandem a obává se konkrétní zkušenosti, kterou zažil. Jakmile začneme brát v potaz různé situace, jsme náhle v oboustranné diskuzi o podmínkách. Už to není o „ideálním“ nařízení plně v kompetenci sítě. Je to kompromis. Přesně tam je to dnes.

Kompromis tří stran

Osobně jsem byl vždy víc pro-affilácký než pro-inzerentský. V affilu ale musí být spokojené všechny zainteresované strany. Jinak to moc dobře nefunguje. Proto je každý program soubor slušného počtu kompromisů. Do hry pak vstupují i takové závislosti, jako na Twitteru zmíněné dobře znějící reference, které pomáhají při náboru jiných inzerentů. Pak to už není ani moc o tom, kdo má jaké vyjednávací schopnosti. Do výsledku mohla zasáhnout skutečnost, o které se veřejnost nedozví.

Můžeme si stěžovat, jaké nesmyslné podmínky program má. Můžeme mít pravdu v tom, že nebude mít výsledky. Už se ale nedozvíme, jestli to vůbec někomu vadí.

Obzvlášť ve velkých korporacích mohou být rozhodnutí i výsledkem nesouvisejících vnitřních bojů mezi jedním a druhým oddělením. Může jít jen o nějaké kvartální KPI, ve kterém bylo spustit provizní program bez dalších podrobností. Síť pak třeba může být ráda, že má silný brand velké banky, na který přiláká i její konkurenci. Kvůli takovému benefitu následně bance odpustí část své ceny. Tím nechci říct, že je to tak správně, nebo že s tím souhlasím. Ale děje se to.

Nakonec to asi ani nejde vyřešit jinak, než volným trhem. Snažme se o co nejpestřejší nabídku českého affiliate oboru. Každý nový inzerent přinese novou možnost, kam přejít v případě nespokojenosti. Doufám, že vyhraje ten, kdo se o své affiliate partnery postará nejlépe. Ostatní ať časem ukončí program pro slabé výsledky. I když i to ukončení programů by si teda v ČR zasloužilo trochu kultury a slušnosti. Minimálně dostatečný předstih v informování.