Ze života affiláka

A co když nechci firmu?

27.8.2014 3 min čtení

A co když nechci firmu?

Reading Time: 3 minutes

Řada lidí mi chválí, že mám v knížce Affilák sekce o takzvaných soft skills, neboli že kromě affiliate návodů a zkušeností popisuji i jak na sebe a své nedostatky v produktivitě, finanční gramotnosti, zodpovědnosti a podobně. Bez sebekázně se totiž těžko stanete superaffilákem a pokud jsem chtěl popsat rozdíly mezi malým a velkým affilákem, nemohl jsem to přehlížet. V souvislosti s touhle netechnickou částí bych se chtěl dnes podívat na jakousi celkovou motivaci a směr affiláka jako jednotlivce.

Už dřív jsem chtěl reagovat na nedávné téma napříč naší blogosférou ohledně toho, kdo je cool a kdo se ještě crcá s drobnými jak s první láskou. Pro připomenutí pár odkazů:

Každý z názorů je jiný. Nejblíž je mi asi článek od Michala Hardyna, 100% podepsat se ale nemůžu pod žádný. Některé věci jsou vyloženě blbosti, například to, že freelancer = pracovat pro klienty za hodinovku nebo jinak měnit čas za peníze. Jako freelancer můžete makat na tom samém, na čem firma. Nebo úplně zcestný pohled, že kdo nemá ambice růst do stamilionů, je zkurvená generace, protože podniká v malém.

Připomíná mi to jednu scénu z filmu Krvavý diamant, kde se uprchlý africký otrok, který se v životě staral většinou o samotné přežití své a svých nejbližších a místy také o to, aby si zachoval všechny končetiny, ptá pašeráka diamantů v podání Leonarda DiCapria: „Nějaké peníze ale máš, ne?“ – „Jo, mám“, odpovídá pašerák. „Ale ne dost?“, ptá se ještě afričan. „A až prodáš ten diamant, tak budeš mít dost?“, ptá se dál se zájmem. Po pašerákově přikývnutí už jen řekne „Nechápu to.“

Já to taky nechápu. Copak není jasné, že pokud nepodnikáte čistě kvůli pomoci co největšímu počtu lidí, tak snahou o trvalý rychlý růst si přivodíte leda tak nešťastný život plný stresu vedoucí k infarktu a dlouhodobě k rakovině?

Co když mým cílem není stamilionová firma, co když cílem není Bentley, co když je mým cílem být a zůstat šťastný? To je totiž naprostý opak toho, kam vede snaha o permanentní růst. Připravíte si nešťastný život plný stresu namísto naplnění a kvůli čemu? Kvůli bazénu? Kvůli tomu, že vaše sedačky v autě budou měkčí a logo na něm známější? To nikoho šťastného neudělá, maximálně tak na týden, na měsíc. Pak si stanový nový cíl, nové číslo a opět vzhůru do dlouhého období frustrace.

Nemluvím tu o nízkém čísle, ale o měření úspěchu číslem. Růst může být taky klidně vedlejším efektem péče o produkt a o zákazníky, to je taky super, ale růst by neměl být sám o sobě cílem. Líbí se mi myšlenka life style podnikání, jakou zastává například John Vanhara a ten nepatří k lidem s nízkým příjmem z podnikání. Důležité je, že své kroky nepodřizuje růstu firmy. Ovlivňuje ho například, jestli je sklad, který kupuje, blízko lyžařské oblasti, aby si mohl odskočit a zalyžovat.

Já nepotřebuji firmu a nepotřebuji žádné zaměstnance. Nejsem ve fázi před budováním firmy, protože žádnou budovat nechci. Nejsem „ještě“ „zatím“ před klubovnou s velkýma klukama, jsem přesně tam, kde chci být.

Jako affilák v ČR si můžete přijít na statisíce měsíčně, vzácně na miliony. S tím tu velmi pohodlně vyžijete a postaráte se o své potřeby a o potřeby své rodiny. Pokud chcete žít jinde na světě a dělat affiláka v zahraničí, ti nejlepší si globálně přijdou na sto tisíc dolarů denně. Můžete si vybrat svou vlastní velikost a být s ní spokojený. Nemusíte se nechat urážet posměšky lidí, kteří třeba vydělávají v jiných oborech víc, ale intelektuálně jsou velmi prázdní. Užívejte si každý den svědomitou péči o své životní dílo, které vás baví a které pomáhá lidem, o sebe i o své blízké.

Jak říkají chlapi z 37 signals: „Každý, kdo vede udržitelný a ziskový podnik, ať už velký nebo malý, může být na sebe pyšný.“

Affilák newsletter
Affilák newsletter ze zákulisí

Namísto sociálních sítí posílám každý čtvrtek pohled do zákulisí pracovního i osobního života.

10 komentářů
  1. Honza

    Zajímavé zamyšlení a souhlas.. Jedna z nejdůležitějších věcí v životě je životní pohoda, určitě to není stresující běh za ziskem.

  2. dysm.

    Souhlas. Někomu holt stačí živnostničení s "jednotkama" ročně a nemusí se stresovat řízením firmy a kontrolou zaměstnanců.

  3. Mário Roženský

    Velmi pěkně napsáno. Mně přijde, že s firmou a zaměstnancema mám pohodovější život, než když jsem dělával sám. A to desetinásobně. Nejsem na vše sám. Mám se s kým poradit, má mi kdo pomoci apod. Pokud bych si řekl, že si chci spokojeně žít a být v pohodě, tak mě nic nežene kupředu, hraju pořád jen World of warcraft, na účet mi napadá více, než utratím a nemám co řešit. Pokud si ovšem řeknu, že chci vybudovat 100 mil. firmu, tak to znamená, že musím světu přinést hodnotu alespoň za 200 mil. A je setsakra náročné takovou hodnotu vybudovat. A právě toto uvědomění mě žene kupředu. Ne to pohodlí a lenost. Ale ta možnost přinést světu takovou hodnotu, které si bude vážit, že mi ty peníze rád dá.

    • dysm.

      Je otázka, jestli se dá stíhat tvořit hodnoty pro svět, zároveň pro sebe a své blízké a zároveň stíhat utrácet peníze ;-).

    • Maigi

      Ve tvé situaci bych dělal totéž, jen bych si škrtl ta čísla. Kašlal bych na ty číselné mety a zkusil prostě přidat světu tu zatraceně velkou hodnotu bez ohledu na to, abych ji vyčíslil. Je jasné, že ta stomilionová firma pak přijde, ale až jako druhořadý efekt, ne cíl.

  4. Ivo Matěj

    Líbí se mi tvůj přístup k podnikání a celková vize Affiláka, kterou jsi nedávno představil. Taky se řídím přesvědčením, že není důležité se hnát za zisky/majetkem, ale užívat si cestu.

  5. Tibor

    Já teda firmu mám. Jsem její jediný zaměstnanec a tak to taky zůstane. Pracuji, kdy chci a kde chci, zrovna teď v České Kanadě, když prší a nemohu/nechci na kolo. A vůbec netoužím dát světu produkt, za který mi svět dá sto mega. Pokud mě práce uživí a současně baví, stačí mi pár melounů na hezký domek ;) Možná proto nemám takové ambice, že už jsem ředitelem stovky zaměstnanců byl :D

  6. frances

    Rozhodně bych do toho listu přidal tento článek http://www.podnikanivusa.com/2014/07/01/definice-uspechu/ se kterým se já osobně nejvíce ztotožnuju. Nejde o to co si myslíš ty, Mário nebo kdokoliv jiný že je správné pro všechny, ale co je správné pro tebe a co ti vyhovuje. Hlavní je nikoho nesoudit. Každý je individualita a vyhovuje mu něco jiného a je naprostá blbost tvrdit že je lepší majitel firmy se stovkou zaměstnanců nebo freelancer. Každý přístup má výhody/nevýhody a záleží na konkrétním člověku.

    • Maigi

      Takhle nějak jsem to myslel. Co když to chci a cítím jinak? Ne každý je stejný a je hloupé odsuzovat živnostníky za to, že nebudují nějakou obrovskou superfirmu.

  7. Honza

    Moc pěkný článek. Každý má jiné plány, pro každého štěstí znamená něco jiného. Nejde o to ostatní přesvědčit, že zrovna já mám pravdu, protože ji mají všichni. Já mám kamaráda, který má pár webů, vydělává na AdSense, dal výpověď v práci a cestuje po ČR vlakem. Občas pracuje, ale spíše jen cestuje. :-) Vůbec nepotřebuje příjem zvyšovat, stačí mu, kdy si může žít stejně jako dosud. Podle mě je šťastný. Já jsem naopak věčně nespokojený, ale ta nespokojenost mě žene vymýšlet stále něco nového, snažit se růst, vydělávat více než manželka utratí atd. Mám pocit, že kdybych vydělal dostatečně velkou sumu, třeba 20 milionů Kč na zajištění, tak budu spokojený a šťastný, ale ono je možné, že potom zůstane jen prázdnota, kterou stejně budu muset něčím vyplnit - další prací.

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *