Bariéry vstupu do online byznysu rostou

Bariéry vstupu do online byznysu rostou

Reading Time: 3 minutes

Tlak legislativy ukazuje, že online byznys dávno není divoký západ. Dlouho byl obor považován za o dost méně regulovaný. Úředníci mu nerozuměli. Vnímám, že tohle se poslední dobou hodně mění. Přichází jedno omezení za druhým. Některá omezení dávají smysl, jiná jsou zcela mimo selský rozum a některá existují vyloženě na míru konkrétním monopolům. Ale tak už to u regulací bývá.

I u obyčejného blogu vidím zvyšující se bariéru vstupu. Kdejaká mladá holčina by ráda blogovala, ale kvůli přísnějším zákonům raději udělá nejeden ústupek + nevědomky porušuje nejeden zákon. Už samotná složitost technické řešení láká k volbě nějaké klikací služby. Pak přijde ke slovu GDPR a rázem odmítají sbírat e-maily a posílat newsletter. Moc problémů, nechtějí je řešit. Na konferenci BlogerFest jsem se na podiu ptal publika, kdo sbírá e-maily. Zvedly se 4 ruce.

Nabízet blogerům a blogerkám cestu k affiliate byznysu je stále těžší. Lákat affiláky k větším projektům jakbysmet. Už nejde jen o přísně regulované propagování půjček, ale třeba o srovnávací portály a recenzní weby.

Problémy recenzí

Poskytovatel služby odpovídá vždy za obsah uložených informací v případě, že vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na činnost uživatele. Kdyby malý bloger nebo affilák četl vše o náhradě škody, náhradě ušlého zisku, nemajetkové újmy a morálního zadostiučinění, těžko říct, jestli by nějakou recenci napsal.

Jak ukázal tento týden Honza Malý na Twitteru, recenze ani nemusí nic porušit, aby se autor potýkal minimálně se zastrašováním. Recenze by měla být nezaujatá. Běda ale, když je negativní, může vám přijít předžalobní výzva. Takže vlastně má být vždy pozitivní, ale to už nebude nezaujatá.

Kdo se chce vyhnout nepříjemnostem, nemá jinou možnost, než od recenze upustit a žádnou nepsat. Není to dobré řešení, ale spousta drobných podnikatelů a blogerů takto uvažuje.

Problémy affiliate srovnávačů

Koho taková prkotina nezastaví, může si troufnout na provoz affiliate srovnávače.

Ve srovnávači musí být někdo nahoře. Všichni ostatní jsou následně zdrojem případných problémů. Především ti dražší se už jednou spojili a hromadně opouštěli srovnávače. Nabízí prý za vyšší cenu kvalitnější služby a srovnávače tohle nezohledňují.

Jakmile se pustíte do superobjektivního srovnání všech možných i nemožných variant, narazíte na legislativu, která vyžaduje transaparentní srovnání podle jednotných (a zveřejněných) měřítek.

Pořád sranda? Pak asi máte i svého nestranného mediátora pro vyřizování sporů s uživateli? Ne? No, možná jste nečetli tohle nařízení EU.

Problémy diskriminačního cílení reklam

Další “zábavnou” novinkou je postupné odebírání možností cílení Facebook reklam.

Už dřív se Facebook stal terčem kritiky kvůli možnosti cílit na konkrétní věkovou skupinu či pohlaví. Absurdní. Prý diskriminace. Jak byste jako marketér měl správně cílit?

Čerstvě musí Facebook obhajovat, že umožňoval cílit na fanoušky neonacistů. Teda řeknu vám, že já, když jsem v minulosti propagoval půjčky, jsem cílil na voliče ČSSD. Nebylo v tom nic osobního, jen pragmatismus a statistika.

Dnes už je ale problém i věk a pohlaví. Co když budu prodávat dámské vložky? Proč musím chtít cílit stejnou měrou i na muže?

Už před mnoha lety jsem se rozčiloval nad tím, že Evropský soud pojišťovnám zakázal rozlišovat klienty podle pohlaví. Mělo to přece objektivní důvody. Proč nevadí třeba dětské vstupné? Proč nevadí lepší ceny a lepší úroveň kvality u zákazníků z Německa v případě e-shopů a cestovních kanceláří?

Někdy je to padlé na hlavu, někdy jde jen o míru. Segmentace je v marketingu důležitá. Diskriminace je škodlivá. Obojí je ale technicky totéž. Možná proto ten zmatek v tom, co zakázat.

Problémy influencerů

Legislativní problémy se nevyhnou ani influencerům, kteří žádný web nemají.

Na Twitteru a v newsletteru jsem upozorňoval na šílenou kauzu německé blogerky, která na Instagramu NEoznačila post jako “reklamní” v situaci, kdy si produkt sama koupila a žádnou spolupráci sjednanou neměla. Německé úřady se jí i přesto pokusily pokutovat.

Co si z toho všeho vzít?

Většina podnikatelů, affiláků, blogerů a influencerů zkrátka buď doufá, že má vše v pořádku, nebo doufá, že nepřijde žádná kontrola.

Těch, kteří si jsou před zákonem jisti, moc není. Často jde spíš o neznalost. V jednom segmentu jsem dokonce ani nenašel možnost, jak ho propagovat legálně. Někteří pravidla různě obchází, protože to zkrátka ani jinak dělat nejde.

Bariéry na druhou stranu tvoří přirozenou překážku pro vstup nových hráčů. Díky bariérám vzdávají boj menší hráči. Zmenšuje se konkurence těm, kteří jsou ochotni snášet rizika a permanentní nejistotu.

Inu jak řekl Charles Bukowski: “Svět patří těm, co se neposerou.”